Korona časy přeťaly svižně, rychle a s jistou elegancí šavle dobu před pandemií a teď. Nic není stejný. Čas izolací, omezení, nedobrovolných změn, neutuchajících karantén, odloučení snad od všeho a všech. Rupající nervy. Přibývající kila. Ustupující sebevědomí. Nemocná matka. Tápání v práci.

Nic není jako před pandemií. Ani já. Je ze mě Koronamadr.

Brácha pro ostudu

Já se zblázním. Bedřich fakt propadl do mé třídy. To je peklo! Nic horšího se stát nemohlo. Jo, ještě bychom spolu mohli sedět v lavici a o velký společně žužlat svačinu, to by bylo super. Nejvíc se těším…

11 let

V jedenácti letech si Jiřinka začala uvědomovat, že se třese. V rodině se začaly zabydlovat zoufalé návyky – pokusy o spravedlnost, trest, definování viny, černé svědomí… Orientace ve vlastním já byla těžká. A její já bylo maličké. Nevěděla, co…

Životabudič

Já to říkala, dovolená je manželský životabudič. Týden na bílých píscích tuniského resortu sice nepropojil naše těla (vynechám-li vodní bitky), ale posunul nás do levelu „už mě tak nesere“. Oboustranně. Vidět plácat mého infantilního muže v písku želvu…

 

Už to fachá, vydrž…
Super. Asi už jsi na mail listu, ale zas tak moc se netěš. Ještě není na co.

 

 

Jsem dcera, manželka, matka, přítelkyně, milenka, snacha a ségra, ale hlavně jsem žena, která má plný srdce, plný ruce a poslední dobou i plný zuby všeho možnýho.

A tak si píšu. Abych se učila, uklidnila a nezbláznila se. Abych měla radost, další výzvy k pokoření i seřazený myšlenky. Jen kdybych měla i víc času.

Můžeš se přihlásit na můj FB, IG, nebo hodit mailovou adresu do políčka výš pro odběr newsletteru.