Od rána mi v podbřišku řádily motýli. Asi jsem se přemotivovala. Celý den jsem se těšila, jak holky odlifruju a pěkně to roztočíme. Neuvažovala jsem nad praktickou částí, kdy je nutné zamezit jakémukoli funění, slinění a vylučování mužského elementu, myslela jsem jen na vlastní uspokojení a penis ve vagíně. Bylo mi z toho pomyšlení hezky. 

Marek měl školení, Majda prázdniny. Nechala jsem jí spát do dvanácti, a protože vrchol kreativity proběhl včera, vrhly jsme se s Rozálkou na vaření a hraní stolních her. Rozálka moc ráda pomáhá v kuchyni. Krájí ostrým nožem asi rok a půl a zatím bez nehod. Svěřila jsem ji klobásy a brambory a povídaly jsme si. Po zadělání na zelňačku jsem ji porazila v pexesu, ona mě v druhém kole a vymyslely jsme novou hru na honěnou s autem na dálkové ovládání. Bude moje oblíbená. Můžu při ní sedět v křesle, mám v ruce ovládání a zkouším do Rózy narazit auťákem z Tlapkové patroly. Když ji auto zasáhne, štěknu, zařvu „Mám bod!“, plácnem si a jedeme dál. U patnáctého bodu ji ale hra přestane bavit a začíná jí docházet jednostranná převaha nové zábavy. Nemá, jak sbírat body. Musím to ještě upgradovat, aby existence této geniální kratochvíle nebyla ohrožena.

Po obědě mi volala zakladatelka nadačního fondu, do něhož jsem včera poslala motivační dopis. Kdo jsem, v jaké jsem situaci, jak si můžu dovolit chodit do práce, co umím a co ne, jsou logické otázky. „Mohu pracovat každý pracovní den na minimálně 4 hodiny. Ano, s Canvou umím. Ano, WordPress znám, ačkoli spíše v pozici začátečníka, ale je velmi intuitivní. Ano, posty na sociální sítě jsem psala, ale nikdy jsem nebyla v roli správce. Předpokládám, že to není nic, co bych se nemohla doučit. (Do prdele, já věděla, že jsem na tom měla začít pracovat už dávno! Že bez zkušeností v roli správce mám obří minusové body.). Nastoupit bych mohla za 14 dní.“ Celý náš hovor mě Rozálka tahala za kalhoty a mluvila na mě. Prosila jsem ji se zakrytým mikrofonem o chviličku klidu. Nepomohlo to, zamkla jsem se v koupelně. Dobývala se do koupelny. Jsem si jistá, že absence klidu a soukromí se na mém projevu podepsala. Musela jsem působit strašně. Dáme si vědět zítra, jestli mě zařadí do výběrka. 

Po opuštění koupelny jsem Rozálce vysvětlila, aby byla tak hodná a mlčela, netahala mě, ani mě nepronásledovala, když telefonuju. Už nejméně po sté. Třeba to tentokrát pomůže. Od doby, co jsem na mateřské vypomáhala jako projektový manažer s pořádáním kongresů, seminářů a vzdělávacích akcí, má s mým telefonováním obrovský problém. Myslím, že za to ani nemůže. Tenkrát jsem přijala práci výhledově na max. šest hodin denně, ona nastoupila čerstvě do školky. Byla víc doma. Pořád rýmička, infekty – prostě klasika prvního ročníku školky, než si děti na svoje bacily zvyknout a jejich tělíčka je začnou zvládat. Moje práce však nepočkala. A bohužel gradovala. Ani mi nevadilo občas požádat babičky o hlídání a odjet na dva tři dny mimo město a být fyzicky přítomna na nějaké akci. Vadilo mi, že se z šesti přislíbených hodin postupně stalo deset až dvanáct, vč. víkendů a prázdnin. Bez jakékoliv podpory ostatních kolegů. Bez jakéhokoliv odpočinku. Na klíně jsem měla věčně nemocné děcko, u ucha pořád zvonící telefon, před sebou monitor s dvanácti stovkama účastníků kongresu za několik mega, kterej bylo potřeba dotáhnout do konce. Kongres dopadl skvěle. Odnesla to Rozinka. Začala zlobit a pokaždé, když mi zazvonil mobil, začala naschvál dělat hluk. Róza patří k hodnějším dětem, nikdy neměla klasicky zuřivé scény, nikdy se neválela na zemi, nikdy na nás neřvala, nebo nedej Bože nás nějak mlátila, kousala nebo jiná zvěrstva. Dělání hluku u mého telefonování byl vrchol, co mi měl ukázat, že jsem špatná máma. A byla jsem. Slíbila jsem si, že takhle dál pokračovat nebudu. Ukončení práce event manažera, nebo projekťáka (název je vcelku fuk) bylo velmi jednoduché. Méně jednoduché pak bylo napravovat škody. U Rozálky se mi podařilo stav s jejím zlobením, vnímáním máminy lásky a času napravit po zhruba dvou měsících. Ovšem až na telefonování. Zkrátka to tak má – hlučí, bojí se, dovolává se pozornosti, jakmile identifikuje, že můj přijatý hovor zavání prací. 

Děti se mi podařilo vystrkat ven i dnes. Dřelo to, ale cíl naplněn. Na hodinu vznikla domácnost s podmínkami ideálními pro manželský sex. Doslova jsme odhopkali do ložnice, a i pod Markovou rouškou bylo jeho těšení se zřetelné. Svlékli jsme se, kondom připravili na noční stolek a s nahými těly si uvědomili, že nebude žádná líbačka, ani lízačka, prostě smůla nic. Bylo to zvláštní. Vlastně díky neochutnávání našich kožních povrchů celé milování nabralo až neosobního rázu. A mě strašně bavilo a poskytlo opakovanou rozkoš. Když děti dorazily domů, měla jsem tendenci povolit jim téměř cokoli. Bylo mi úplně jedno, že řvou, je tu bordel jako v tanku, něco se rozlilo. Dozníval endorfin a v lednici se chladilo prosecco.