Chodíme tajně do seníku. Velikánského seníku. Já, bráchové a někdy i jejich kámoš Dušan Zátopník. Dušan je Béďův nejlepší kamarád. Bydlí v bytě naproti nám. Má sestru Janu, ale tu skoro nikam nebere. Ona je taková tichá. A taky by se s námi asi neprala. Ani do seníku by asi nešla. Dušan je taky tichý, ale když je s námi, tak alespoň trochu mluví. Seník je hned u kravína, kde pracuje táta. Tenhle kravín je na konci vesnice a vlastně je hned vedle krásného lesa. Tam dál, za kravínem, jsou pak pole a taky rybník, na kterém se v zimě může bruslit. U nás na vesnici je to fakt hezké. Je tam spousta míst, kam se dá jít a když chceme, tak nás rozhodně nikdo nenajde. Ale řekla bych, že ten velikánský seník je z tohodle místa nejlepší, i když si musíme dávat pozor na ostatní lidi. Hlavně na lidi, co v kravině pracují. Bylo by blbý, kdyby nás tam načapali. 

Seník je v obrovské hale a je v něm tolik sena, že můžete skákat i z té nejvyšší možné výšky a vůbec nic se vám nemůže stát, protože přistání je ještě měkčí než do vody. Voní to tam a nikdo tam naštěstí moc nechodí, takže si tam skáčeme salta, kufry…všechno, co jde. Jen u toho musíme být tiše. Žádné řvaní, ani když náhodou skočíte mimo hromadu. Prostě jako myšky. A možná, že kvůli tomu tichu je to i lepší, protože je to tajemné a zakázané a záhadné. Já skáču parádně. Salto dozadu, dopředu – není problém. Ale nejlíp asi skáče Bedřich. Luboš se bojí, takže ho Bedřich někdy musí schválně shodit. A Dušan, tak ten se snaží dělat všechno co Bedřich. Já vymýšlím i nové věci. Třeba skočit placáka do sena taky vypadá dobře, jen musíte skočit z velké výšky a hodně roztáhnout ruce i nohy. 

Dneska nás málem načapali, protože se utrhla kráva. A ta si to namířila rovnou do seníku. Asi jí lákalo to voňavé seno. Hned za krávou do haly přiběhlo i pár pánů, kteří se krávu snažili chytnout. Jen tak tak jsme se stačili v seně zahrabat, aby nás nešlo vidět. Chlapi krávě chvíli nadbíhali a snažili se ji chytit za řetěz, který měla na krku. Když ji konečně chytili, jeden pán držel řetěz a pokoušel se vyhnout tomu, aby ho nenabrala na rohy. Šlo úplně vidět, jak se jí bojí a čeká, až mu ostatní pomůžou. Já bych se asi taky bála, protože je jasné, že nabrání na rohy může být i nebezpečné. Kráva by klidně tím rohem mohla rozříznout břicho. Pro ni to nic není. A ještě by si s vámi pohazovala. Dřív jsem si myslela, že nebezpečné je i kopnutí. A každý, kdo kdy viděl kravský kopyto, si musí myslet to samé. Ale protože mě už kráva kopla, tak můžu říct, že nabrání na rohy bude asi horší. Tím neříkám, že kopnutí nic není. Je to docela velká rána a máte od toho modřinu přes půl těla. Ale na modřinu ještě nikdy nikdo neumřel, kdežto na rohy by mohl. 

Nakonec tu krávu chytili, ale byly to nervy. Museli jsme v tom seně být zahrabaní snad půl hodiny. Kráva jedna blbá. Bylo nám vedro, chtělo se nám kýchat a já za sebe musím říct, že jsem se bála, že nás objeví. To by byl hrozný průšvih, protože máma nemá moc ráda, když na statek chodíme. Vždycky hrozně smrdíme a podle toho pozná, že jsme tu byli. Snažíme se teda po návštěvě kravína chodit ještě tak na hodinu někam jinam. Třeba do toho krásného vedlejšího lesa. Abychom se provětrali a trochu ušpinili v trávě a blátě. Aby nebylo poznat, že smrdíme krávama. Ale i když nesmrdíme kravínem, tak máma stejně nadává, že jsme zase jako prasata. Tak nevím, jestli by třeba nebylo lepší přijít smradlaví, ale alespoň trochu čistí, protože seno je čisté. Je to jenom usušená tráva. Ale bráchové říkají, že nebylo. 

Foto: ulleo / Canva