Pan doktor nezklamal. Do dvou minut od mého příchodu do práce se nezapomněl zeptat, jestli jsem zdravá. „Ne, chodím do práce s kovidem, “ chtěla jsem zahalekat, ale odpověděla jsem kladně. Jsem tu jen na hodinu, tak ať je co nejpříjemnější. Z kritického nedostatku pohybu a sociálních vazeb jsem se dneska do práce i těšila. Užila jsem si šedesátiminutovej pobyt v ní, měla radost, že můžu zběsile vystřikovat Anti-covid na povrchy po krátké návštěvě klientky a s ještě větším nadšením jsem odklusala na Budějovickou do perličkové lázně. Těšila jsem se, jak mi plavky budou určitě slušet o trošku víc než minule. Přeci jenom dvě kilíčka dolů nejsou nic nezanedbatelného a už ráno jsem zapnula starší kalhoty velikosti 46. Ha ha – nikoli 48, ale 46. To jsou mi pokroky. Plavky mi ale neslušely úplně stejně jako před třemi týdny. Poprosila jsem obsluhu, jestli by byla tak hodná a v lázni mě blejskla, že jako pro manžela, ať vidí, jak si takhle o půl jedenácté dopoledne lebedím, ale výsledek byl děsnej. Prsa v podprdě srolovaný jak ponožky, přeříznutý kvůli ztrátě elasticity někde v horní části, šklebily se na mě z displeje mobilu jako kozy starý báby. Asi budu potřebovat plastiku. Ale se mi zdá, že to na živáče ještě není tak strašný. No nic, večer proberu s mužem. 

Každopádně fotka nevypadala lákavě ani při třetím pokusu, tak jsem si ve vaně sama blejskla alespoň nohy. Ty jsou furt asi dobrý. Teda když jsou ponořený tak určitě. Pochopila jsem smysl facebůkovejch selfíček dolních končetin na pláži. Ale ani zklamání nad ztrátou elasticity mého poprsí mi relax ve zdravotní jacuzzi nepokazilo. Bože můj, jak krásný je být pojištěncem VZP! Alespoň dnes. Ono to tak bolí vydělat si v dnešních časech a mí situaci na dva litry na odvody zdravotního pojištění měsíčně. Tak krásně se ale v perličkové lázni zase všechno odpouští! Zítra půjdu do svého dreamjob bez smlouvy asi zase s chutí. Budu myslet na příští teplou vodoléčbu, kterou mám objednanou už na páteční ráno. V pátek na recepci za dvacku přikoupím i vůni levandule a poprosím o trochu teplý vody navíc. 

Jo a mimochodem, si nemyslete, že jsem nějak v balíku, když už skoro plánuju plastiku poprsí. Dneska jsem si počítala svou lednovou výplatu a bude to přesně 3 975 Kč. Myslím, že se shodneme, že z tohodle nový dekolt nevykouzlím. 

A vlastně nekončíme. Když už jsme u těch peněz, zakladatelka nadačního fondu, u kterého jsem minulý týden projevila touhu pracovat na poloviční úvazek, se ještě neozvala. Má dát vědět, jak se výběrové řízení vyvíjí a zda mám šanci na získání zaměstnání alespoň na DPČ. Je to lepší než stávající práce na černo, kuriózně je to i líp placený, a hlavně by mě lákalo naučit se něčemu novýmu, zdokonalit to, co už umím, bejt užitečná a pracovat pravidelně. Láká mě ta zelená louka, láká mě možnost poznat, co umím a co můžu umět lít a moc se mi líbí to dobro, který pak končí u pomoci seniorům. Držme mi pěsti.