Těrlická přehrada je hezká. A jsou tu podle Lubana i hezký holky. Pořád za jednou chodí. Je jak blbej. Ale zase se díky tomu dostaneme do míst, kam bychom jinak nemohli. Takže skáčeme na obrovské trampolíně, na které cvičí skoky do vody ta holka. To se vám jen tak nepodaří skákat na tak velké trampolíně jako je snad čtvrtina školní tělocvičny. Nemusíte se vůbec bát udělat jakýkoliv salto, nebo kotoul ve vzduchu, protože víte, že dopadnete zase na trampolínu. To už by člověk musel být hrozný nemehlo, aby se netrefil a skočil mimo. 

A vůbec je to tu dobrý. Nejenom kvůli té trampolíně. S mámou hrajeme ping pong, táta se strejdou Bohoušem chodí do restaurace a nosí nám z ní alespoň jednou denně pohár a všichni spíme v jedné chatičce a před usnutím si povídáme. Já, bráchové a máma spíme na palandách, táta v uličce na zemi a strejda Evžen v takové pidi kuchyňce, nebo vlastně asi je to chodbička. Strejda Bohouš a jeho rodina spí v chatce vedle.

Evžen učí mámu plavat, protože včera jsem se topila a máma si řekla, že by bylo lepší, kdyby uměla plavat, aby mě když tak mohla příště líp zachránit. To topení bylo hrozně hezký. Vypadla jsem z kruhu, když mě házeli do hluboké vody. Já plavat ještě neumím, proto jsem se jenom potápěla níž a níž a za chvíli jsem ve vodě viděla nádherný, ale opravdu nádherný barevný bubliny. Jedna byla krásnější než druhá. Úplně jsem zapomněla, že bych měla mít strach, protože jsem ve vodě a vlastně se topím. Nevadilo mi, že se nemůžu nadechnout. Cítila jsem se hezky, a když se kolem mě vznášely ty krásný bubliny, přišlo mi, že je všechno v pořádku. Vůbec jsem se nebála. Prohlížela jsem si bublifuk kolem sebe, dokud jsem neucítila, jak mě máma táhne za vlasy nahoru nad hladinu. To už tak parádní nebylo. Až když mě vytáhla, tak jsem se rozbrečela. Ale ani nevím proč. Máma si myslí, že se naučí plavat do konce dovolené. Já, když vidím, jak jí to nejde, si to nemyslím, Já budu chodit do plavání po prázdninách, to se moc netěším. Hlavně proto, že musíme jezdit kvůli plavání do města hodinu autobusem a já se v autobuse vždycky pobliju. Takže budu každé plavání dvakrát poblitá. Jednou cestou tam a jednou cestou zpátky. 

Foto: Yannick Lepère / Canva