Jupí! Jedeme na dovolenou! Poprvé. Táta dostal z práce povolení, že může jet, a dostal asi i peníze, a tak jedeme na Těrlickou přehradu. To je u Ostravy. V Ostravě žijou moji tři strejdové. Maminčini bratři – Evžen, Mirek a Ondra. Všichni tři jsou mladší než máma. Ale pak má maminka ještě dva starší bratry – Františka a Vencu – a jednu sestru Růženu, kteří nebydlí v Ostravě, ale jinde. Takže dohromady je jich sedm. Představte si, že jste jedno ze sedmi dětí! To muselo být fakt dobrý dětství, ale taky blbý, protože dvě holky a pět kluků je takový nespravedlivý. Navíc teta Růžena je o hodně starší než všichni ostatní, takže se brzo odstěhovala a máma zůstala jediná holka s pěti bratry. 

Máma mi občas povídá historky z dětství. Třeba, jak strejdu Mirka neměla ráda, protože se narodil hned po ní, a když pak byl větší, tak z něj vyrostl hrozný bordelář. Ale bordelář podobný babičce – blonďáček s hezky modrýma očima, kterýma vždycky zamžoural, a všecko mu prošlo. Babička ho měla nejraději. Asi proto, že jí byl nejvíc podobný. Všichni ostatní, od nejstaršího strejdy Františka až po nejmladšího Evžena, jsou podobný spíš dědečkovi nebo sousedům, jak máma někdy říká. No a tenhle blonďatý strejda Mirek si dělal vždycky v pokojíčku bordel a máma za to dostávala vynadáno, protože to byl i její pokoj. A protože byla jediná holka v domě, musela to uklízet. Povídala mi, že když se na strejdu Míru hodně naštvala, slušně ho nejdřív upozornila, aby si uklidil, a když ji neposlechl, tak mu vyhodila všechny jeho věci balkonem na ulici. Ale prý tohle řešení nebylo nikdy moc dlouho účinné. Ale představte si, jakou máma musela mít odvahu. Vyhodit věci jednomu z několika bratrů balkonem? Nebo se strejdou Mirkem a se strejdou Vencou slízali lešení, které postavili zedníci u cizích domů. Hrozně je to bavilo. Ale nejvíc je to prý bavilo, když je honil tlustý policajt. Prý na ně vždycky nadával a oni z něj měli srandu, protože věděli, že je nikdy nechytí, jak byl tlustý. On ten policajt na ně i občas čekal, ale protože strejda Venca měl rychlé nohy, sledoval ho, hledal a chodil na výzvědy, aby zjistil, u kterého lešení policajt zrovna číhá, zaběhl to říct mámě a Mirkovi a pak toho policajta mohli provokovat z bezpečné vzdálenosti. Ale jednou měl strejda Venda smůlu. Spadl do řeky a topil se. Vytáhla ho buď máma, nebo strejda Mirek, nebo taky možná nejstarší strejda František – v tom máma po těch letech nemá už moc jasno. Každopádně říkala, že od té doby, to bylo Vendovi asi deset, to v hlavě nemá v pořádku. 

To já mám všechny strejdy i tetu ráda a zdají se mi hrozně prima, i kdyby to někdo z nich neměl v hlavě v pořádku. Ale nejlepší je asi nejmladší strejda Evžen a pak teta Růžena. Strejda Evžen k nám často jezdívá domů na návštěvu i na několik dní a k tetě Růženě zase někdy jezdíme my. Vlastně je srandovní, že je teta Růžena o 11 starší než maminka a maminka je zase o jedenáct let starší než strejda Evžen. A já jsem zase o jedenáct let mladší než on. A na Těrlickou přehradu za náma právě přijede i Evžen. 

Kromě nás a strejdy Evžena s náma na Těrlickou přehradu jede taky bratr táty – Bohouš, který bydlí v naší vesnici. Táta je zase z pěti dětí. Má dvě sestry a měl i dva bratry – Bohouše a Lojzu. Ale Lojza, ten nejmladší, umřel hrozně mladý na rakovinu. To bylo smutné, protože on nikdy nekouřil, asi ani nepil, byl voják a sportovec a když jeho synovi bylo jenom osm, tak umřel na nemoc, kterou lidi většinou dostanou proto, že se o sebe špatně starají. On se o sebe ale staral dobře a taky byl hodný. To bylo nespravedlivé. A smutné. I když jsem ho viděla jen dvakrát v životě, tak jsem na pohřbu brečela. A brečím vždycky, když se kouknu na fotky toho pohřbu. To strejda Lojza měl i moc hezkou ženu, když si ji bral. Na jejich svatební fotografii vypadá jako nějaký anděl. Jako kdyby to nebyl člověk, ale víla. Trošku jí i svítí tváře. A usmívá se jako jedna socha v kostele. Když si pak ale vedle svatební fotografie dáte obrázek z pohřbu a podíváte se na tetu, tak byste neřekli, že je to anděl nebo víla. Spíš čarodějnice. Nebo vězeň, který nemohl dlouho na sluníčko. Vypadá na ni hrozně smutně, je stará a vypadá tak, jako kdyby měla umřít ona. Jako kdyby si k tomu strejdovi chtěla lehnout do rakve. I když doopravdy asi nechce. Takže tátovi zbyly jen sestry Maruška a Ludmila a brácha Bohouš. A ten pojede na Těrlickou s celou rodinou, takže tam budou i jeho děti – dvě sestřenice a dva bratranci. To bude paráda. 

To já mám moc ráda, když nás je někde hodně. Ono je to totiž výhoda. Hodně strejdů a hodně tet znamená, že budete mít hodně bratranců a sestřenic. A mít hodně bratranců a sestřenic, který s váma jezdí třeba na dovolenou, zase znamená nemít starost s hledáním cizích kamarádů. Prostě jste s rodinou. Takže mít na Těrlické přehradě kromě bráchů, mámy a táty, čerstvě dospělého strejdy Evžena, strejdy Bohouše, i tetu Věru a další čtyři děti je rozhodně výhra. Akorát ten poslední bratranec – taky Bohouš, po tátovi, je ještě hodně malinkej a pořád brečí. To tak mimina dělají. Ale myslím, že to ničemu nebude vadit. Zůstane s ním máma a teta Věra, nebo třeba táta a strejda Bohouš a my zbývající budeme moct řádit spolu. Ono, i když je strejda Evžen teď už dospělý, tak si s náma furt hraje. Je s ním legrace. Vždycky vymyslí nějakou hru. A taky bráchové ho poslouchají. A protože mě má strejda rád, mohl by na mě někdy dát, takže i když by mi to jindy asi neprošlo, tak teď bych vlastně mohla i tak trochu velet. Jen nevím, jestli ho budou poslouchat taky ty sestřenice a starší bratranec. No, uvidíme…

Na Těrlické budeme spát v chatičce a chodit na snídaně do restaurace. A taky se budeme pořád koupat. Jupí! A já se těším hlavně na to, že budeme u pořádné vody a budeme se mít hrozně dobře a budeme si užívat, jako ostatní, protože máme ty tátovy peníze a máma je veselá a jde vidět, jak se taky těší. Je to všechno strašně parádní!

Foto zdroj: Rekreační středisko Sport, Těrlicko